Co je pro budoucnost nejdůležitější? Zeptali jsme se designérů i osobností.
14. 10. 2019
A co je pro budoucnost nejdůležitější? Zeptali jsme se designérů i osobností, které si Designblok každoročně nenechají ujít.
Aňa Gaislerová
Pro budoucnost je nejdůležitější přítomnost... Jak to tak bývá...co zasejeme, budeme sklízet. A méně nadneseně bych řekla, že pro budoucnost lidstva je nejdůležitější uvědomit si, že jsme na této planetě hosté.. poskytuje nám domov a potravu a my musíme znovu nalézt úctu ke své paní domací. Zachování přírodních principů a zdrojů je nejdůležitější.
Stanislav Majer
Bude třeba si rozšiřovat obzory. Budeme potřebovat humor, nadhled, soucit a velkou dávku osobní odpovědnosti.
Zbavit se pohrdání a začít konečně myslet i na Zemi.
Markéta Kratochvílová
Ve světě umělé inteligence bude důležité neztratit sami sebe, svoje lidství a bojovat za to, aby se nevytratil ze společnosti cit.
Lenka Mulabegovič
V rámci globálním bych řekla: rodina, tradice, kulturní dědictví a láska...láska k přírodě, lidem, planetě.
V rámci designu, módy: nezatěžovat výrobou planetu, myslet ekologicky, recyklovat, používat "ekologické materiály". Je skvělé, že přišlo období uvědomění si, kupujeme méně ale kvalitněji.
Herrmann&Coufal
Co je důležité pro budoucnost? Minulost i přítomnost.
Anna Štěpánková
Vzájemná lidská laskavost a vnímavost k ostatním lidem, zvířatům a přírodě.
Důležité je méně soudit, více se radovat a vzájemně se inspirovat, jak v designu tak v denním životě.
Odpověď by se dala vtěsnat do několika knih.
Jan Cina
"Bububu - dou - cnost.
Bububu- bubák trochu...
Bude.
Nebude.
Bude.
Nebude.
Co bude?!?
Bububu.
Hou, hou, hou. Neni se čeho bát. Nic není jisté a to je jisté. Maluju si ji dost přesně, a ona mě pak vždycky překvapí. Přesně.
-dou-
Některý věci prostě “dou” sami, když jim (sobě) dám prostor a důvěru.
Budoucnost je pro mě i moment, kdy se budoucnost stává přítomným okamžikem a hned vzápětí minulostí.
Jako když se těším v létě na buřta a ohýnek a pak se zakousnu a třikrát křupnu a je mi trochu smutno, že je to pryč. A třeba ještě ke všemu ten buřt není tak úplně prvotřídní, jak jsem čekal.. Do buřtu ale člověk nevidí.
-cnost.
A přeju si aby moje budoucnost byla růžová, ale i šťavnatě zelená, ostře svěží, tmavá a hutná jako večerní nebe u moře, trochu lesklá a pevná jako vzácný polodrahokam. Aby měla spoustu tváří mých blízkých a milých a zároveň vlastně naprosto nestálý tvar, zvuk, chuť a pach, který mě bude neustále bavit zkoumat.
A abych při tom všem neměl klapky na očích a neňuňal si jen tu svou budocnost, ale vnímal i budoucnosti ostatních, abychom pak společně mohli tvořit “naši vyňuňanou budoucnost” a nebránili si v cestě.
Nechci toho trochu moc?
Uvidíme.. *****
Martin Foret
Podle mě je kličové vzdělání. Jakékoliv zákazy, vyhlášky a mantinely jsou až druhotný bod ve chvíli, kdy ten první selhal. Náš obor designu výrobků je pak logicky jedna z hlavních oblastí, kde produkce a potažmo nadprodukce začíná být hlavním tématem. Podle mě máme pro budoucnost dvě hlavní vyzvy, jednak vyrábět trvanlivé kvalitní věci které budeme umět zcela zrecyklovat a druhá je začít ve velkém zpracovávat odpad, který už jsme vytvořili a bohužel ještě nějakou dobu tvořit budeme
Eliška Křenková
Budoucnost ve mně vyvolává stejné pocity jako slovo vesmír.
Nic a všechno ve stejnou chvíli.
Co čekám od budoucnosti? Nic a všechno.
Co čekám od vesmíru? Nic a všechno.
Co vím o budoucnosti? Nic.
Co víme o vesmíru? Nic - můžeme se dohadovat, domnívat, představovat si, dělat výpočty, ale skutečně víme pramálo. Jen že je, že je v něm ukryto tajemství dosud neodhaleného. Mívala jsem z toho zneklidňující a trochu
tísnivý pocit, jako malý dítě. A když se dnes koukám na noční oblohu, vždycky se mi ten pocit vybaví, ale zároveň v ten samej čas vidím a vnímám i tu obrovskou a záhadnou krásu, která nás obklopuje. Můžu dát prostor fantazii a představovat si, co se za tou tmou a světlem skrývá.
Stejně tak mohu přemýšlet o budoucnosti. Ale jediné, co mohu zapojit je právě fantazie.
Co si skutečně ale myslím je, že budoucnost se skrývá v přítomnosti. Proto lepší žít přítomnost než přemýšlet nad budoucnem.
Petr Vančura
Co si slibuješ od budoucnosti?
Nic, pokud se o to sám nějak nezasadím tady a teď.
Ačkoliv jednu věc od budoucnosti očekávám a vyžaduji. Příslib smrti. A pokud by se budoucnost v tomhle ohledu rozhodla jednat jinak, dost bych s tím nesouhlasil, protože je to jediná jistota kterou mám.
Už asi dva roky vím, kde chci být rozprášen. Všechno ostatní jsou detaily.
Jaká by měla být. Jakou bych si přál.
- Z nějakého, v přítomném čase pro mě zatím neobjasněného důvodu, mi tahle otázka připadá absurdní a rozčiluje mě. Nejde mi odpovědět, aniž by to smrdělo pasivitou a líbivou prázdnotou.
- JINAK: Nedávno jsem si v antikvariátu koupil knihu o zrodu naší země. Velká krásná kniha to je a je v ní spousta ilustrací (kvůli kterým jsem si ji koupil) snažících se přiblížit různá, miliony let vzdálená, období. A na nich jsem si uvědomil jednu zajímavou věc. Při prvním zalistování a bez znalosti kontextu těch obrazů, jsem si totiž chvíli myslel, že jde o zobrazení postapokalyptických vizí. Ha – Popleta! A jak si takový Popleta může přát něco skutečně přínosného, když není schopen rozeznat apokalypsu od zrodu života? Přání tedy nahrazuji vírou, že všechno vždy směřuje za nejvyšší hodnotou, spolu nějak souvisí a s odstupem dává i smysl. Nech řeku téct, tak nějak. Nech planetu růst – možná to bude hotový inferno, kyseliny a jedy všude, výheň strašlivá, síra a uhle, ale kvítka, nám neznámá, to přinese.
Jo a pokud někdy budu s něčím nespokojenej tak se s tím pokusím něco udělat. V minulosti to mé budoucnosti vždycky pomohlo. Vím, že se opakuju, ale teď mi přijde hezký to sem dát. Uvidím, jak mi to přijde v budoucnosti. „BANG.“
